Dvoupatrová stavba přibližně čtvercového půdorysu o 7 X 6 okenních osách, částečně podsklepená. Je omítnutá hladkou vápennou omítkou okrové barvy, členění bílé, a ukončena sedlovou, eternitem krytou střechou s falešnou mansardou. Hlavnímu průčelí dominuje mělký tříosý rivalit lemovaný pásovou a kvádrovanou visáží, a atikové patro s volutovými křídly a trojúhelníkovým tympanonem. Zachovaný renesanční pravoúhlý kamenný portál je v nadpraží zdoben erby, které drží dvojice andělů. O stranách nápisy. Interiér novodobě dispozičně upravován. Hala v přízemí zaklenuta neckovou klenbou s lunetami a hřebínky, valená klenba s lunetami se dochovala v pravém traktu (dnes jídelna), ostatní prostory, včetně 1. patra, jsou plochostropé. Schodiště má valené klenby, nad odpočívadly jsou štuková zrcadla. Ve 2. patře novodobá původní vestavba. Kolem zámku se rozkládá přírodně krajinářský park o výměře 3,86 ha založený ve 30. letech 19. století. Další úpravy parku pocházejí z let 1878-1880, kdy byl rozšířen podle plánu zahradníka J. Kretschmy a v letech 1905-1906, kdy byl rozšířen podle plánu zahradníka A. Schumanna. Přes značnou zanedbanost se zachovaly některé cennější dřeviny.
Zámek postavil Niklas z Niemitz, hejtman na Jánském Vrchu, který v roce 1566 koupil v Kobylé statek a roku 1573 získal i zdejší šoltéství. Někdy v této době byla patrně stavba renesančního zámku dokončena. V literatuře uváděné datum dostavby 1570 patrně vychází z nápisu na portálu. Zde je ovšem pouze číslo 157! Niemitzové drželi zboží do roku 1611, kdy ho získal císařský říšský dvorní rada Johann Mathias Wacker z Wackenfelsu, který ho asi rok nato daroval své dceři Emilii, provdané za hraběte ze Sprinzensteinu. Lze předpokládat, že v té době mohlo dojít k prvním větším stavebním úpravám. Po Sprinzesteinech držel statek od roku 1670 krátce Andrea Ferdinand Beer z Beerenberku a po něm, v letech 1686 – 1692, Johanna Polyxena Winacková. Winackům Wertensteinu, počínaje Karlem Heinrichem, druhým manželem Johany Polyxeny, který koupil zboží od jejich dětí z prvního manželství, patřil statek do roku 1740, kdy ho koupil Johann Franz z Mondbachu. Nejasný je ovšem údaj, podle něhož koupil rytířskou část statku Kobylé (tzn. nepochybně i zámek) v roce 1701 hrabě Phillip Ernst z Holltropu. Patrně se však jednalo pouze o přechodnou držbu. Opětné vykoupení statku by vysvětlovalo také skutečnost, že se Winackové dostali po roce 1705 do značné finanční tísně a upadli do dluhů. Když Mondbach zemřel (v roce 1760), prodali jeho dědicové Kobylou Johannu Christofu z Wimmersbergu, který ji později odkázal dceři Terezii, a ta ji v roce 1800 přenechala mladší sestře Anně Marii, od roku 1768 provdané za Joahanna Ernsta ze Skal. Rod Skalů pak držel statek až do roku 1945. Za předpokladu, že čerství majitelé si vždy upravovali svá nová sídla, lze (s ohledem na společenskou situaci a možnosti vlastníků) stavební úpravy typovat nejpravděpodobněji po roce 1611, 1692, 1740, spíše však až 1762. Těsně po roce 1800 rekonstrukce zámku rozhodně neproběhla. V Kneifelově topografii Slezska z roku 1806 o tom máme stručný, nicméně přesvědčivý důkaz: zámek měl tvar pravidelného čtyřúhelníku a byl opatřen třemi štíty. Empirovou přestavbu s největší pravděpodobností uskutečnil až syn Johanna Ernsta ze Skal – Karel Kletus. Ten byl v roce 1801 za věrnost a vojenské služby císaři povýšen do stavu svobodných pánů. Důležitá je zřejmě okolnost, že se v roce 1815 při tažení proti Napoleonovi dostal také do Francie, kde se podle všeho nadchnul empirovým slohem. V roce 1815 koupil od matky (ovdovělé v roce 1813) Kobylou. Jeho stavební aktivitu lze předpokládat okolo roku 1820. Kolem roku 1830 založil u zámku okrasný park (v roce 1936 byl spolu s hospodářskými budovami popsán jako nový). Karel Kletus zemřel dne 3. října 1837 a byl určitě pohřben do rodinné hrobky, kterou v empirovém slohu, bezpochyby také nechal postavit. Do roku 1945 lze předpokládat pouze nezbytnou údržbu a modernizaci. Poválečné chátrání ukončilo nové využití objektu jako domova důchodců, což ovšem předpokládalo m. j. vestavbu podkroví. Práce byly zahájeny v roce 1973 a probíhaly s menšími přestávkami až do 90. let 20. století. V roce 1976 byly při odstranění schodišťové klenby objeveny zbytky renesančního malovaného stropu.
Převzato z: Seznam nemovitých kulturních památek okresu Jeseník (Olomouc 2001)
Mapa lokalna 1:50 000 - obiekt wskazuje czerwona strzałka
|